Jak řezat ploché sklo

Dělení skla je složitý fyzikální proces.

Řežeme jej buď diamantovým řezákem, nebo nověji tvrdokovovými kolečky:
1.) Řezání diamantem je dnes spíše ojedinělé. Diamantový řezák je určen jen pro jediného pracovníka, je třeba jej nasazovat stále ve stejném úhlu, "najít" řezný hrot atd. Na řezáku je značka - výčnělek, nebo tečka. Tu je třeba mít vždy na stejné straně řezu. (Většinou vpravo). Řežeme plynulým tahem, zpravidla směrem k sobě s malým přítlakem ke sklu. Řezák zanechává za sebou bílou stopu a při provádění řezu charakteristicky "píská". Diamantem řežeme vždy a zásadně "nasucho". Sklo NESMÍ BÝT MASTNÉ. Diamantový řezák, který se řadu let povaloval v zásuvce mezi ostatním nářadím je lépe rovnou vyhodit.

2.) Kolečkové řezáky jsou dnes nejobvyklejší. Kolečka z tvrdokovu jsou broušena v různých úhlech pro různé tloušťky skla od 120° pro skla do 2mm až po úhel 165° pro skla tloušťky 25mm. Obvyklý je univerzální řezák s úhlem broušení 135° pro skla 2 až 6 mm. Řezák běžně prodávaný v železářství (6 výměnných koleček v otočné hlavě s dřevěným držadlem) je pro seriózní práci prakticky bezcenný. Stejně tak umělohmotné řezáky s jedním kolečkem prodávané na poutích. Kvalitní řezák pro zodpovědnou (a bezezmetkovou) práci se pohybuje v cenové relaci 700 až 2500 Kč. Pro řezání kolečky je výhodné potřít místo zamýšleného řezu - předem - obyčejným petrolejem. Ten při provádění řezu "vteče" do praskliny a umožní snazší otevření řezu. I řez je kvalitnější - bez "podlomů". I kolečkové řezáky mají na sobě značku, která musí být vždy na stejné straně řezu - obvykle vpravo. Řežeme opět poměrně malým tlakem, rovnoměrně obvykle směrem k sobě. Při nepřiměřeném tlaku na kolečko "odstřikují" od řezu jehlice skla. Kolečko vydává "typický" rovnoměrný zvuk. Je-li zvuk nerovnoměrný, je zpravidla vadné kolečko, špatně se otáčí, nebo je opotřebované. Kvalitnější (a dražší) řezáky mají zásobu speciálního řezacího oleje přímo v dutině rukojeti a smáčí si řezací kolečko automaticky během práce.

Řežeme VŽDY jen jedním pokud možno nepřerušovaným tahem. Řez nelze "opravovat".

Lokálním tlakem řezáku vznikne v amorfní hmotě skla vějíř mikroskopických podélných prasklin. Ty jsou ovšem tak nepatrné, že jen molekulární soudržností sklo drží dále pohromadě. Tuto prasklinu je třeba zvětšit - překonat tuto soudržnost. Profesionálně se používají rozlamovací kleště, kterými se začátek řezu "otevře". Otevření řezu je vizuálně patrné a lze jej zpravidla provést i řadou dalších metod:

1.) U větších formátů (a rovného řezu) přesuneme tabuli skla ŘEZEM PODÉLNĚ na hranu pracovního stolu. Nadzdvihneme tabuli za přečnívající část, nadzdvihneme ji a plynulým úderem o hranu stolu se zamýšlená část oddělí.

2.) Naříznuté sklo, ležící na pracovním stole, se podloží malým předmětem v místě řezu na hraně tabule (např. tužkou). Pak tlakem rukou po obou stranách řezu vytvoříme viditelnou prasklinu, která se postupujícím tlakem šíří řezem dál, až se tabule rozdělí celá.

3.) Posuneme tabuli jen několik centimetrů přes hranu stolu tak, aby šla uchopit prsty. Řez směřuje od pracovníka vpřed. Uchopíme ji rukama po obou stranách řezu a pohybem připomínajícím "lámání oplatky" vytvoříme viditelnou prasklinu, která se postupujícím tlakem šíří řezem dál, až se tabule rozdělí celá.

4.) U tvarového řezu, nebo obzvláště "vzdorovitého" skla lze řez "otevřít" poklepáváním kovovým předmětem zespoda na provedený řez. Údery mohou být i značné.

5.) Velmi špatně se řežou a rozlamují skla s velmi reliéfním povrchem, skla vícebarevná (směsná) a skla stará. Někdy je výhodné sklo před provedením řezu rovnoměrně ohřát na cca 40 až 50°C - například na slunci. Nikoliv však plamenem!!!

6.) Staré sklo (a zejména bylo-li vystaveno delší dobu povětrnostním vlivům) mění velmi zásadně svoji strukturu. Takzvaně "teče". Kromě toho se z jeho povrchu vyplavují některé chemické látky - oxiduje. Takovéto sklo se řeže jen velice obtížně, nebo nejde řezat vůbec!!! (Velmi často mají lidé "uschováno" řadu let staré sklo a velice se diví, že řezat nejde.)

Sklo lze dělit i řadou dalších metod. Zajímavostí je např. možnost stříhat tenké sklo obyčejnými nůžkami. Sklo je nutné stříhat v nádobě s vodou. Dále se sklo dělí diamantovými rozbrušovacími kotouči, tepelným šokem - opukáváním, vodním paprskem atd.

http://www.petrvydra.cz/